Známý obchodník Stern přijme nového příručího Kohna, který má skvělá doporučení. Nechá ho na zkoušku ve kšeftě a odejde. Když se vrátí, v krámě stojí elegantně oblečený zákazník a právě si prohlíží rybářský prut.
Kohn jede jak sentinel:”… samozřejmě jeden prut jim nestačí, tenhle je od Steinenberga, nejlepší kousek; pán pochopitelně nebude chytat jen na jeden, každej odborník jim doporučí aspoň tři pruty, takže to máme ještě jednoho Steinenberga a k tomu si vezmou tenhle speciální kousek, to je zakázková výroba od Fish&Fish, ty si kupujou opravdoví majstři; chytaj’ raděj natěžko nebo na třpytku? – no já vim, tím se teď nezatěžujou, to jak je zrovna chuť, oder? – jednou zajdou na pstruhy, jindy na rybník – to jim můžu doporučit: u Zbraslavi je takovej fajnovej flíček, sekční šéf Meinlig to tudle povídal, tam je krásně, tam si báječně odpočinou; takže to máme kompletní sadu na kapry, líny a karase, tohle náádrherný balení – viděj to provedení, to se hned pozná kvalita – třpytek, to maj’ na štiky a candáty; a S-A-M-O-Z-Ř-E-J-M-Ě mušky! Mušky, pane, to tu máme tuhle jedinečnou sadičku – ty se dělaj až v Orientě, ruční práce, kvůli každý oškubají jednoho páva, takový nekoupěj’ ani ve Vídni. Ja! natürlich stolička, přece nebudou sedět na zemi – ale – mezi náma – takhle k vodě asi nepůjdou, že jo: voni šijou u Lipperta, nicht war – to by zničili takový kvádro až by tahali toho obrovskýho sumce – ale nebojej se, tady maj’ tenhle nepromokavý overal, viděj tu módní fazónu, to se pozná i u tý vody, ze voni nejsou žádnej nýmand – a ten se jim nepromočí ani kdyby za tím sumcem skočili až doprostřed rybníka – a vemou si hnedka dva, co kdyby se přece promočil; na ja, na ryby to se musí nemlich po ránu, věděj voni, jak je krásnej východ slunce u vody – to jim až závidim – ale jakýho maj’ voni budíka – to aby nezaspali, to by o to nejkrásnější přišli, že jo – tadydle máme unikátní kousek, ze Švicrlandu, to je orloj, vašnosti, to si sem k nám podle něho chodí řídit hodinky i ratmajstr – že jsou tak kulantní kunčaft, tak je jejich, ať jsme plajte; ale jak voni pojedou do tý Zbraslavi? koukám před krámem stojí pragovka, to je jejich, nicht war, na ja, fajnovej vůz; ale jestli jim můžu doporučit, vono to nějak rychle nejede – mám recht, že jo – to by museli vstávat moc brzo a prošvihli by ten kráásnej východ slunce na Zbraslavi; ja jim udělam košer cenu – máme na skladě epesní sedánek: Mercedes, vašnosti, Mercedes-Benz, s tím budou u vody natošup – a to je jim tak elegantní automobil, s tim můžou i v neděli do divadla a ještě se portýři budou předhánět, aby jim ho mohli zaparkovat. A nemusej se s ničím obtěžovat, vašnosti, vůz jim přistavíme až před barák a všechno ostatní jim dovezeme ještě než dojdou domů – a zejtra už můžou na ty ryby…”Konsternovaný zákazník vyplní šek a odejde. Stern přijde k příručímu a povídá: “Teda Kohn, voni jsou fakt klasa, to se jim musí nechat. Kunčaft přijde koupit prut a oni udělaj takovejhle kšeft – i automobil mu prodaj! To se musí nechat, Kohn, voni sou echt do kšeftu.”
Kohn se začervená a povídá: “Věděj pane šéf, on se tady ten pán původně jen zastavil pro balíček prezervativů a ja mu povídám, ať se vykašle na ženský a jde radši na ryby…”