Kohn s Blumenfeldem prohráli už majlant na dostizích. Jdou prosit Boha a slibují, že dají židovské obci tisíc korun, když tentokrát vyhrají. Ale při příštích dostizích zase prohrají. “Tak Kohn, já nevím – půjdem poprosit kresťanského Boha, třeba nám dá vyhrát on.” Tak jdou do kostela, prosí kresťanského Boha a slíbí, že když vyhrají, dají tisíc korun jemu. A druhý den vyhrají balík. Kohn padne na kolena, zvedne oči k nebi a pokorně povídá: “Ach, jak je ten náš Bůh moudrý! Ten dobře věděl, že mu stejně nic nedáme.