Jedna malá stařenka přišla jednoho dne do Bank of Canada a přinesla s sebou pytel plný peněz. Prezident se jí zeptal, kolik chce uložit peněz a ona řekla 165.000 dolarů a hodila pytel na stůl. Prezident se samozřejmě zajímal, jak přišla k takovému jmění, a tak se jí zeptal:
“Paní, překvapuje mě, že si nosíte u sebe všechny tyto peníze. Jak jste k nim přišla?”
Stará paní odpověděla:
“Sázela jsem.”
Prezident se jí zase zeptal:
“Sázela jste? O jaký druh sázení šlo?”
Stará paní odpověděla:
“Například, vsadím se o 25.000 dolarů, že jsou vaše koule hranaté.”
“Ha! zasmál se prezident. To je hloupá sázka. Nemůžete nikdy vyhrát sázku tohoto typu!”
Stará paní ho tedy vyzvala:
“Tedy přijímáte moji sázku?”
“Jistě, řekl prezident, vsadím 25.000 dolarů, že mé koule nejsou hranaté!”
Stará paní tedy řekla:
“Protože jde o hodně peněz, můžu zítra přivést v 10:00 svého advokáta jako svědka?”
“Samozřejmě! řekl důvěřivý prezident.”
Na druhý den ráno, přesně v deset, se ukázala stará paní i s advokátem v kanceláři prezidenta.
Požádala prezidenta, aby si sundal kalhoty, aby všichni mohli vidět, že jeho koule jsou hranaté.
Prezident souhlasil. Stará paní koule pozorně prohlédla a pak se zeptala, jestli se jich může dotknout.
“Tak dobře, konečně 25.000 dolarů je spousta peněz, čili věřím, že si musíte být absolutně jistá.”
V tu chvíli si prezident všiml, že advokát se tluče svou hlavou o zeď.
Prezident se zeptal paní:
“Co se to děje s vaším advokátem?”
Ona na to:
“Nic, kromě toho, že jsem se s ním vsadila o 100.000 dolarů, že dnes ráno po desáté budu mít ve svých rukou koule prezidenta Bank of Canada.