Přijde Honza Nedvěd za doktorem a povídá: „Pane doktore, já když slyším písně svého bratra Františka, vždycky se mi postaví.”
Doktor: „Hned se vám budu věnovat, ještě tady mám jednoho pacienta, který tu byl před vámi. Za chvíli se k vám vrátím a vyřešíme to.”
Potom jde za plentu, kde sedí František Nedvěd, a ten povídá: „Pane doktore, když slyším písně svého bratra Honzy, vždycky se mi postaví.”
Lékař se zamyslí, po chvíli roztáhne plentu mezi nimi a oběma řekne: „To bude asi tím, že hrajete takový píčoviny!”