Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já – jsem – Venca, dělám – támhle – v – JZD – a – zrovna – tady – orám – pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já – jsem – myslivec, dělám – v – tomhle – lese – a – zrovna – tady – seruu!”