Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít ho v tom černém obleku, který má na sobě?”
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy…”