“Tedy synovče, jak je možné, že si vy mladí neumíte vážit nás dříve narozených? Člověk se nad vámi v tramvaji kýve jako list ve větru, ale sednout ho nepustíte.”
“To je těžké, strýčku. A kdy si mi mladí podle Tebe budeme moci sednout?”
“No až budete tak staří, jako já nebo ještě starší.”
“Copak ty si strýčku myslíš, že nás až budeme staří mladí pustí sednout?”