Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a povídá: “Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.”
“Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,” přikyvuje kněz.
“A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání.” S těmito slovy podal rabín láhev knězi.
Kněz s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev, zavdal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi.
Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi.
Kněz se udiveně ptá: “Vy se nenapijete?”
“Ne, já raději počkám na policisty.”