Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou… celý talíř voňavých koblih… už natahuje ruku… už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”