Dva pejskaři v krutém mraze venčí své čtyřnohé miláčky. Jednoho zmáhá zima, a tak navrhne: „Pojďte na pivo.”
Dodupou k první hospodě, ale ouha, na dveřích je nápis, že psům vstup zakázán.
„Sledujte, jak se na to musí,” povídá ten prokřehlejší.
Vejde se svým vlčákem dovnitř a směle se usadí u prvního volného stolu. Okamžitě k němu přikvačí vrchní a zlobí se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
On s přivřenýma očima prohodí tak neurčitě směrem k vrchnímu: „Ale to je můj slepecký pes!”
„Ech, promiňte, já si nevšiml,” omlouvá se hnedka vrchní. „Co si dáte?”
Chlápek si objedná pivo a nenápadně mrkne na druhého. Ten z gestikulace pochopil princip kolegovy finty, a tak se usadí u toho samého stolu. Vrchní zase přiběhne a rozčiluje se: „Pane, sem se psem nesmíte!”
„Ale to je můj slepecký pes!” ohradí se pejskař.
Číšník si jeho malého přítele dobře prohlédne a namítne: „Vždyť je to pudl!”
„Cože?!” zděsí se náš slepec. „Oni mi dali pudla?”