Ptá se učitel dětí ve škole, jestli znají nějaké dráždidlo. Mařenka se přihlásí a povídá: „Cibule.”
„Správně, Mařenko.”
Přihlásí se Toníček: „Pepř.”
„Správně, Toníčku.”
Pak se přihlásí Pepíček, starý sprosťák, a povídá: „Píča.”
A učitel na to: „Pepíčku, to už je moc, píšu ti poznámku a zítra ji přineseš podepsanou.”
Druhý den sedí Pepíček v úplně poslední lavici. Učitel si pomyslí, že je to kvůli poznámce, že ji asi nemá podepsanou. Podívá se do žákovské, ale poznámka je podepsaná, a tak se ptá: „Pepíčku, poznámku máš podepsanou, tak proč sedíš tak vzadu?”
A Pepíček na to: „Víte, pane učiteli, náš táta říkal, že jestli si myslíte, že to není dráždidlo, tak jste asi teplouš a radši dál od vás.”