Taková ta strmá propast, v ní ze skály roste cosi jako silnější větev. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé má knihu a spokojeně si čte. Nahoře se objeví mladík, lehne si ke kraji propasti a volá dolů: „Dědečku, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”
Děda se jen tak pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „Kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”