Říká paní manželovi před odchodem z domu: „Ne aby ses dneska někde večer zdržel, budou u nás betonovat schody.”
Samozřejmě, že se muž zdržel, vzpomněl si ale na to, co mu manželka říkala, zul si boty, uvázal si je kolem krku, vyšplhal se po zábradlí do třetího patra a povídá vítězoslavně manželce: „Tak vidíš, přeci jsem se domů dostal!”
„To jsi měl štěstí, ty schody nechali na zítra, dneska jen natírali zábradlí!”