Jedou atomoví fyzici vlakem a vtom jeden řekne: “3” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní a jiný řekne: “5”, a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne:”11″ a vypadá to, že všichni prasknou.
Pánovi co sedí naproti je to divné a tak se jich ptá: “Prosím vás, čemu se to smějete?”
“No my už známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí”
“Aha a můžu si to taky zkusit?”
“Jasně.”
Pán se nadechne a povídá: “14”
Nic, ani úsměv.
Řekne si, ten asi nebyl moc dobrý, zkusím jiný: “9”
Opět nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: “3”
Odpovědí jsou mu opět pouze kamenné tváře.
Ptá se tedy: “Vždyť jsem nakonec říkal vtip, který se vám předtím líbil, tak proč jste se nesmáli?”
“No, když vy to neumíte tak podat”