Blázni
Marian a Hedvika jsou pacienti psychiatrického ústavu. Jednoho dne na vycházce se Marian rozeběhne a skočí do jezera, žuchne sebou do vody, nejprve vyjdou bublinky, pak nic, tělo klesá ke dnu. Hedvika nezaváhá a skáče za Marianem do vody, vytáhne ho a zachrání před jistým utonutím. Když to vidí ředitel psychiatrie, je dojatý a rozhodne se Hedviku za hrdinský čin propustit. Nechá si ji zavolat a povídá: „Hedviko, svým činem jsi dokázala, že když dokážeš zachránit někomu jinému život, jsi vlastně zdravá. Bohužel však Marian spáchal sebevraždu, oběsil se na pásku od kalhot v sušárně.“ „Ale to nebyla sebevražda, pane doktore, tam jsem ho pověsila já, aby oschnul.“