Paní učitelka zadala dětem úkol, aby složily nějakou básničku. Protože si však byla vědoma toho, že Pepíček je známý sprosťák, určila, že v básni musí být slova: zahrada, rýč a jáma.
„Na taková slova Pepíček určitě nic sprostého vymyslet nedokáže,” myslela si.
Druhý den ve škole je mezi jinými vyvolán též Pepíček a spustí: „Máme na zahradě jamku, a v ní taťka šuká mamku. A já stojím u rýče. Kurva! To mám rodiče!”