Bůh stvoří Adama, pustí ho do toho ráje, a ten Adam tam tak chodí, hrozně se mu tam líbí, prostě žije si tam úplně bez problémů, ale pořád mu tam něco chybí. Kouká na ty všelijaký zvířata, kerý se tam hemžej, kouká, vokouní, furt mu to nejde do hlavy, až najednou nápad! Běží za bohem, a povídá mu: „Víš, bože, je to fakt skvělý, že můžu bejt tady v tom ráji, ale, víš, nevím, jak to říct… No prostě… Chtělo by to ženskou!”
Bůh se zamyslí a pak povídá: „No dobrá, a jaká by jako měla bejt?”
Adam se zasní, představí si nááádhernou ženskou a říká: „Měla by mít pěkný dlouhý nohy… dlouhý vlasy… velký prsa, prostě krásná a chytrá.”
Bůh se znova zamyslí a povídá: „Dobře, dobře. Ale bude tě to stát jednu ruku, čtyři obratle, osminu mozku, půlku srdce, čtvrtku plic…”
Adam v duchu kalkuluje, uvažuje a nakonec mu to nedá a zeptá se: „Ty, bože, a co by bylo za žebro?”