Děti ve škole dostanou korunu a mají udělat nějaký dobrý skutek. Druhý den paní učitelka kontroluje, zda úkol splnily.
„Aničko, co jsi udělala ty?”
„Já jsem koupila kaštany a nakrmili jsme s tatínkem v lese zvířátka.”
„Správně, píšu ti jedničku. A co ty, Honzíku.”
„Já jsem koupil dřívka a hřebíčky a s tatínkem jsme postavili krmítko pro ptáčky.”
„Velmi pěkné, taky ti píšu jedničku.”
Náhle si všimne Pepíčka v zadní lavici – nohy na stole, v hubě žvejkačku – hned je jí jasno: žvejka za korunu.
„A co ty, Pepíčku, co tys udělal dobrého?”
„To vám takhle jdu ze školy okolo nucenýho výseku a co nevidím, za výlohou obrovská jitrnice jen za korunu. To bych byl blbej, kdybych to nekoupil. Doma se z toho najedla celá rodina, se střívkem otec celou noc šukal místo ochrany, ráno jsem se do toho vysral a vrátil jsem to jako zkažený. Tady je ta koruna!”