Starý šnek sedí přilepený na kameni a brečí, až se mu klepe ulita. Zastaví se u něho žába a starostlivě se vyptává, copak se mu stalo.
„Moje žena mi utekla s mladým,” škytá šnek.
„Ale to už bylo přece loni,” namítne žába.
Šnek vysune své zarosené oči a upře pohled na blízký palouk: „No jo, jenže já ji před sebou pořád ještě vidím!”