Dlouho po půlnoci se ze silvestrovské zábavy vrací osmnáctiletá dívka ztemnělým parkem. V tom za sebou uslyší nějakého udýchaného muže, lekne se a povídá: „Jen mě nezabíjej. Já zvednu sukni a můžeš mě raději znásilnit.”
Kolem ní probíhající chodec zvolá: „Znásilni se sama, ty děvko, já spěchám na nádraží, aby mi neujel vlak.”