Jde ženská večer opuštěným parkem a najednou proti ní chlap s rozpřaženýma rukama. Ženská se strašně lekne a myslí si: „On mě chce určitě znásilnit. Pane Bože, co budu dělat?! No, tomu se už nevyhnu, nikdo tady není, musím se s tím smířit.”
Chlapa si prohlédne a vidí, že má na sobě špinavé montérky, tak si pomyslí: „Já mám novou bílou blůzku, on by mi ji určitě roztrhal a zašpinil, tak si ji radši sundám sama.” A udělá to.
Chlap už je docela blízko a ženskou ještě napadne: „No, podprsenku mám taky bílou a byla drahá, tak si radši sundám i ji, abych předešla zničení.” A svlékne si i podprsenku.
Mezitím k ní chlap dojde, pořád ty rozpřažené ruce, a zařve: „Uhni, štětko, nesu sklo!”