K doktorovi přijde kovář se škaredě pochroumanou nohou. Doktor se ho ptá, co se mu stalo. Kovář: „Před 36 lety jsem přišel sem do města do učení ke starému mistru Vávrovi.”
„Mluvte k věci, tu nohu snad nemáte takhle 36 let.”
„No to ne, ale souvisí to s ní. Mistr měl překrásnou dceru. Když jsem se první noc ukládal ke spánku, přišla za mnou a sladce se mě zeptala, jestli něco nepotřebuji. Já jsem ji ujistil, že ne. Druhý večer přišla zase, v tenké noční košilce, a zase se mě ptala na totéž. Já jí řekl, že se mám výborně a neschází mi vůbec nic. Další večer přišla skoro až za tmy, neměla na sobě naprosto nic. Zeptala se, jestli pro mě může něco udělat a stěžovala si, že je jí zima. Já jsem jí řekl, že mi nic nechybí, že si kvůli mně nemusí dělat starosti a mrznout, ona se rozbrečela a práskla dveřmi.”
„Prosím vás, řeknete mi už konečně, co se vám stalo s nohou?”
„No vždyť vám to říkám. Dneska ráno mi došlo, co tím tenkrát myslela a jakej jsem byl vůl, praštil jsem vzteky pětikilovým kladivem do zdi, ono odskočilo a přerazilo mi tu zatracenou nohu!”