Je vlahá letní noc, chlapec doprovází svoji slečnu domů a najednou si uvědomí, že je nadržený jak stepní koza, tak navrhne dívce, že by si to někde cestou mohli rozdat. Jenže slečna je jahodová, má své dny a nemůže. Chlapec tedy jde s dívkou dál směrem k domovu, ale pořád mu to vrtá hlavou, a tak když přijdou k baráčku, kde dívka bydlí, opře se o zídku a říká jí: „Ty, a nechtěla bys mi ho aspoň vykouřit?”
„Když já nevím!” prohlásí děvče nerozhodně.
On to, pořád opřen o tu zídku, zkouší znova: „Fakt bys mi ho nechtěla vykouřit?”
A ona zase: „Já nevím!”
Takhle to jde ještě chvilku, potom se najednou otevře branka před baráčkem, vyjde její třináctiletá sestra a povídá: „Hele ségra, jestli chceš, já ho za tebe klíďo vykouřím, matka ti vzkazuje, že ho za tebe taky klidně vykouří, ale hlavně, ať už konečně ten pitomec sundá ruku z toho zvonku!”