Žena prijde ke knezi a ríká: “Otce, pricházím s problémem. Doma mám dva
papoušky, samicky, a ty porád opakují jednu a tutéž vetu.”
“Jakou vetu, dcero?” táže se knez.
“No, ríkají: Ahoj, my jsme dve coury, nechcete se pobavit?”
“To je ale obscénní,” vykrikne zhrozene knez. Pak se ale zamyslí a povídá:
“Možná, že bych vedel o necem, co by váš problém mohlo vyrešit. Doma mám
dva papoušky, samecky, které jsem naucil modlit se a císt bibli. Prineste
své papoušky ke mne domu, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi a ti
naucí ty dve vaše nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jiste prestanou
opakovat tu frázi.”
“Dekuji mnohokrát, otce, Buh vám to zaplat. Tohle by skutecne mohlo
pomoci,” odpoví žena.
Príští den prinese své dve papoušice ke knezi domu. Když vstoupí do bytu,
skutecne uvidí v kleci dva papoušky, kterí drží ruženec a modlí se. Žena s
nadšením pristoupí ke kleci a vpustí do ní své dve papoušice.
Po nekolika vterinách se z klece ozve: “Ahoj, my jsme dve coury, nechcete
se pobavit?”
Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden šokovaný papoušek podívá
na druhého a povídá: “Odlož ruženec, Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny.”